Zayne, já jsem tvoje holka! 01. DÍL

21. června 2012 v 13:52 |  Povídky na přání...(vícedílné)
další pivídka, chci se ještě omluvit aku, mlok369, iloveharry1d, a ostatním, protože jsem neodhadla kolik povídek zvládnu a ted se mi to tu hromadí... slibuu že zítra tu budou už na 100 pro, já vím že sem tohle slíbila i včera, ale povídek mám psát asi 10, a nestíhám, zítra tu ale fakt budu... :(

zatím tu máte další povídku: pro kamarádku misul6, kačku...doufám že se bude líbit, prý si ji vytiskne, a pověsí nad postel, takže se snažím o co největší výkon. :)



Zayne, já jsem tvoje holka! :

Stojím před obrovskou vilou, a nervozně pošlapuju sem a tam. Navíc je mi ještě zima. ,,Proč tu vůbec stojím? mohlo mi být hned jasné že se na mě Zayn vykašle" řeknu si pro sebe, a kopnu do nejbližšího kamínku. čekala jsem tam hodinu, a on nepřišel... jsem tak... pitomá! otočím se a chystám se k odchodu, když v tom na mé ramena někdo položí koženou bundu, otočím se ,,Zayne? ty jsi přišel?" zašeptala jsem a objala ho, na jednu stranu jsem byla naštvaná, ale když se podívám na jeho bezchybnou, snědou tvář, všechno jako kdyby se rozpustilo...všechny mé obavy, nenávist a neštěstí, to všechno bylo pryč... ,,Můžeme?" zeptal se mě Zayn po chvíli. Přestala jsem ho objímat a místo toho ho chytla za ruku. byla jsem štastná, ten Zayn, idol milionu dívek na světě, je tu, se MNOU! míchaly se ve mně pocity, byla jsem dost nervozní, ale zároven jse se cítila tak....nepopsatelně! ,,a, kamže to jdeme?" neodolala jsem, zeptat se. ,,to je tajemství" odpověděl mi a pousmál se. ,,ts..." chvíli jsem se naštvaně koukala do země, Zayn mou ruku stiskl o to víc. Dnes mi připadal, nějaký jiný...obvikle nemývá spoždění a je veselý, a ted, jakoby to byl ůplně jiný člověk... ,,nechceš mi něco říct?" zastavili jsme. Na Zaynově obličeji se najednou zjevila nejistota, a vypadal smutně. ,,Zayne, děje se něco?" měla jsem o něj strach... to nebyl on...přiblížila jsem se k němu, on ucukl pohledem, najednou mi zase připadal jako ten plachý kluk, kterého jsem potkala v x-factoru... chytil mě za obě ruce ,,Katy...já, je mi to moc líto, ale já a kluci, zítra odlétáme do ameriky...na turné" svěřil mi srdcervoucí pravdu. ,,na jak dlouho?" přitulila jsem se k němu a zašeptala. chtělo se mi umřít, bylo to, jako celý život najednou zkončil, jako film... cítila jsem se jak zparalizovaná... byla jsem jako uspaná. chtěla jsem se prostě probudit, jako by to nikdy nestalo. cítila jsem, jak se mi podlamují kolena a jak padám Zaynovi do náruče... po tváři mi ztékali hořké slzy. se Zaynem sme se posadili na nejbližší lavičku. ,,jak douho jsi o tom věděl?" zeptala jsem se. ,,týden..." oba dva jsme cítili stejnou bolest... stejnou nenávist, ne vůči nám, ale vůči všemu, realitě...realitě, která je bolestivější než bodnutí kůlem do zad... té která může za všechno dění kolem nás...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama